Barokní perla uprostřed Malé Strany...
Kostel svatého Mikuláše rozhodně nelze minout bez povšimnutí – kupole dominuje celé Malé Straně a průčelí se vlní jako rozbouřené kamenné moře. Předchůdcem dnešní stavby byl gotický farní kostel malostranských měšťanů a kupců. V 17. století jej však získali jezuité, kteří se u něj rozhodli vystavět „dům profese“, tedy místo, kde se školí misionáři pro cesty do dalekých zemí. Architektura novostavby byla záměrně strohá, neboť jezuité byli krátce před tím z Říma napomenuti za přílišnou zdobnost své klementinské koleje.
Dnešní chrám svatého Mikuláše byl postaven v první polovině 18. století. Jeho architekty byli otec a syn Dientzenhoferové, kteří ve své době patřili k nejvýznamnějším architektům ve střední Evropě. Stavbu započal otec Kryštof, který navrhl trojlodí kostela a zmíněné zvlněné průčelí. Základním principem Kryštofovy architektury je dynamický pohyb, který vidíme nejen na zprohýbaném průčelí, ale také v interiéru stavby, kde se jednotlivé části slévají do provázané architektonické symfonie.
Úlohou jeho syna Kiliána Ignáce Dientzenhofera bylo postavit vysokou kupoli a věž, která měla nahradit zvonici původního kostela. Pro Malou Stranu byla tato věž klíčová, protože sloužila stráži, hlídající, zda někde nevypukl požár. Město jakožto majitel věže, si proto vymínilo, že věž bude umístěna na nejviditelnějším rohu a bude stejně vysoká jako kupole kostela. Vzhledem k tomuto soupeření jezuitů s městem zde mezi kupolí a věží vznikl pozoruhodný barokní architektonický dialog, který se mění dle toho, odkud se právě na kostel díváme.
Interiér kostela patří k nejpůsobivějším barokním celkům v Praze. Lodi dominuje velkolepá fresková výzdoba Jana Lukáše Krackera. V prostoru pod kupolí jsou umístěny monumentální sochy Františka Ignáce Platzera. Velkým zážitkem je návštěva tribun v bočních lodích, odkud jsou skvěle vidět detaily výzdoby a celý prostor kostela. Vyvrcholením návštěvy je pak mimořádně působivý pašijový cyklus Karla Škréty – autor v tomto zralém díle zúročil zkušenosti nabyté v první polovině 17. století během svého školení v Římě.