Josefov je známý především jako bývalé Židovské Město, jehož dochované památky – synagogy, radnice a zejména hřbitov – jsou fascinujícím dokladem po staletí vrstvené historie Židů na českém území. Domy, které tyto památky obklopují, však nemají s touto historií nic společného – naopak vznikly jako záměrný moderní protiklad bývalého labyrintu uliček, ulic a náměstí.
Procházka původní židovskou čtvrtí musela být fascinující: ulice se navzájem proplétaly jako neklidné myšlenky učených rabínů a návštěvník se zde chtě nechtě propadal do jiného světa, který neměl s jeho dobou téměř nic společného. Čtvrť si udržela svůj charakter i během 19. století, kdy se z uzavřeného ghetta změnila na útočiště chudších obyvatel, kteří tak žili své pitoreskní životy v těsném sousedství „městského salonu“ – výstavného Staroměstského náměstí. Právě tato výsostná poloha se bývalému ghettu stala osudnou. Snaha Prahy přiblížit se soudobým moderním metropolím jako Paříž či Vídeň vedla k rozhodnutí celou čtvrť nekompromisně zbořit a vystavět na jejím místě vzorovou moderní čtvrť pro nejzámožnější obyvatele Prahy. Tento záměr byl nakonec téměř beze zbytku proveden. V místech, kde se nacházely domky nejchudších Pražanů, je dnes nejluxusnější městská obchodní třída (Pařížská ulice), která ostře kontrastuje se strohou důstojností raně gotické Staronové synagogy.
Jedinou připomínkou historie jsou průčelí domů postavených na počátku 20. století – kombinují historické prvky s nastupující secesní módou a vytvářejí tak barvitou mozaiku, tolik typickou pro marnivou atmosféru fin de siècle.
Nejvýznamnější památky:
Ze zaniklého Židovského Města zůstaly naštěstí zachovány jeho nejvýznamnější památky – Starý židovský hřbitov, radnice a zejména historické synagogy, z nichž je nejvýznamnější gotická Staronová synagoga, pocházející ze 13. století. Z mladších synagog je třeba zmínit renesanční Pinkasovu synagogu či honosnou Španělskou synagogu, postavenou během 19. století v oblíbeném maurském stylu.
Moderní Josefov se vyznačuje pozoruhodnou architektonickou jednotou, která svědčí o ambicích a sebevědomí městské buržoazie přelomu 19. a 20. století. Čtvrť bychom měli vnímat právě jako celek, protože je unikátním svědkem zrození velkoměsta i architektonického hledání, které tuto dobu charakterizovalo.