Rudolfinum

Rudolfinum je úzce spojeno s velikánem české klasické hudby – Antonínem Dvořákem. Po něm je zde pojmenovaná koncertní síň, v níž dirigoval první koncert České filharmonie interpretující slavnou skladbu Symfonie z Nového světa. Tato filharmonie je celosvětově uznáváným hudebním tělesem a v Rudolfinu sídlí dodnes. Na podzim roku 2024 byla její prestiž stvrzena pozváním do Carnegie hall k odehrání tří koncertů.

Neorenesanční budova, nacházející se na břehu řeky Vltavy, byla postavena v letech 1875 až 1885 architekty Zítkem (rovněž autor pražského Národního divadla) a Schulzem (autor Národního muzea v Praze) a představuje jednu z nejvýznamějších staveb své doby. Své jméno nese podle korunního prince Rudolfa, syna Františka Josefa I. V roce 1885 byl v Rudolfinu inaugurován velký koncertní sál, jenž do té doby městu chyběl. Od začátku své existence bylo Rudolfinum koncipováno jako víceúčelová budova nejen pro koncerty vážné hudby, ale také pro výstavy umění.

Za první republiky sloužila budova Rudolfina jako dočasné sídlo československého parlamentu, své původní funkce nabyla za druhé světové války během okupace, kdy se stala působištěm Německé filharmonie. Čeští návštěvníci se do Dvořákovy síně s vynikající akustikou a elegantní ornamentální výzdobou vrátili až v roce 1946.

Kromě sídla České filharmonie je Rudolfinum rovněž důležitým místem konání festivalů Pražské jaro, Dvořákova Praha a Prague Sounds (dříve Struny podzimu).

Kde

Staré Město

Adresa

Rudolfinum

Alšovo nábřeží 79/12
Praha 1 – Staré Město
110 00
Zobrazit na mapě

Jiří Weil do Rudolfina zasadil část děje svého románu Na střeše je Mendelssohn, zasazeném do doby německé okupace, jež symbolicky pojednává o antisemitismu. Představil si, že zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich nařizuje odstranit z atiky Rudolfina sochu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, protože skladatelův židovský původ znesvěcuje svatostánek německého umění. Dva čeští zaměstnanci jdou tedy za dozoru příslušníka SS „nepřátelskou sochu“ odstranit, ale málem zlikvidují plastiku nacisty uctívaného Richarda Wagnera, neboť je splete Wagnerův výrazný nos. Za pomoci učeného Žida svůj omyl odhalí a předejdou tak vlastnímu neštěstí. Ve skutečnosti byste Wagnerovu sochu na atice Rudolfina hledali marně, vůbec nikdy tam totiž nestála.

Marek, Avantgarde Prague