Staroměstské náměstí

Staroměstské náměstí je skutečným srdcem města. Nachází se uprostřed čtvrti a jako kapiláry se k němu sbíhají všechny hlavní staroměstské ulice. Vždy se zde odehrávaly klíčové historické události a jeho pulz byl v některých dějinných momentech přímo hmatatelný. Právě zde na Staroměstské radnici se ve středověku v době politického bezvládí rozhodovalo o osudech země. Zde bylo v roce 1621 popraveno 27 českých šlechticů, kteří vzdorovali habsburské moci. Zde byl roku 1918 rozvášněným davem stržen barokní Mariánský sloup jako symbol zaniklé monarchie a zároveň tento akt znamenal oslavu vzniku demokratické republiky. A zde se také symbolicky odehrál definitivní konec demokratického Československa, když z balkonu paláce Kinských oznámil 25. února 1948 komunistický předák Klement Gottwald vítězství pracujícího lidu, a tedy nástup rudé diktatury, která nakonec trvala dlouhých 40 let.

Neméně poutavé a dramatické jsou dějiny vlastního náměstí, které věrně zrcadlí ambice a naděje jednotlivých epoch. Vznik náměstí jako křižovatky cest je spojen se vznikem samotné Prahy. Jeho půdorys se postupně stabilizoval. Dochované románské domy svědčí o tom, že dnešní proporce získalo náměstí nejpozději ve 12. století. Jižní strana náměstí je lemovaná výstavnými patricijskými domy, jež ukazují rozmach města ve 13. a 14. století. Jejich honosné renesanční, barokní a klasicistní fasády jsou dokladem toho, že měšťané své bohatství a sebevědomí neztratili ani v následujících staletích.

Východní straně náměstí dominuje monumentální průčelí Týnského chrámu. Tento kostel můžeme označit za pomyslnou „katedrálu“ Starého Města. Rovněž symbolizuje náboženské rozpory, které město v 15. století přivedly až na práh občanské náboženské války. V nice, kde dnes stojí katolická socha Panny Marie, se původně nacházel obrovský kalich, symbol husitství. Stejný náboženský spor se na náměstí vrátil na prahu 20. století, kdy bylo naproti sloupu Panny Marie provokativně postaveno sousoší mučedníka mistra Jana Husa.

Severní strana náměstí má zcela jiný charakter než zbývající část prostoru. Jeho velkoměstský ráz je zapříčiněn demolicí židovského ghetta a výstavbou moderní čtvrti na jeho místě. Osou nové zástavby je Pařížská ulice, která nemilosrdně otevřela původní komorní prostor náměstí velkým bulvárem – ten měl dle představ architektů konce 19. století dále pokračovat až na Václavské náměstí. Protipólem této ulice je dnes volná plocha po zbořeném novogotickém křídle radnice, což připomíná boje o Prahu v květnu 1945. Oba tyto zásahy nevratně proměnily charakter náměstí, které je tak působivým a neklidným svědkem tisíciletého vývoje města.

Dnešní stav náměstí bohužel do značné míry odráží jeho turistickou popularitu. Přesto můžeme vyjmenovat několik cílů, které zde stojí za to navštívit. V první řadě je to Staroměstská radnice, jejíž věž nabízí unikátní pohledy na město. Pozoruhodné jsou také oba kostely – gotický chrám Panny Marie před Týnem i barokní kostel svatého Mikuláše. Dále doporučujeme navštívit výstavy v paláci Kinských, jenž patří Národní galerii.

 Kde
Staré Město
Menu