Obrázek této uzoučké uličky s několika barevnými domečky jako pro panenky, nacházející se v areálu Pražského hradu, zná snad úplně každý. Traduje se, že za své jméno vděčí době Rudolfa II., kdy v ní pobývali alchymisté a snažili se odhalit tajemství výroby zlata. Skutečnost je však – jak to bývá – poněkud prozaičtější. Maličké domky původně obývalo nejprve chudé hradební služebnictvo, poté střelci, a nakonec zlatníci, kteří do Hradu utíkali před cechovními poplatky, přísně vymáhanými v českých městech. Jméno ulička dostala právě po nich. O tom, jak se v uličce v průběhu staletí žilo, ostatně pojednává současné zařízení jednotlivých domečků, jež můžete navštívit s naším průvodcem během privátní komentované prohlídky Hradu. Uvidíte například starověkou krčmu, pravou zlatnickou dílnu s klíckou pro ptáčka, domek červeného střelce, dům bylinkářky či obydlí slavné kartářky Matyldy Průšové.

Zlatá ulička byla zbudována v pásu mezi dvěma hradbami severního opevnění Hradu. Domky se tu začaly objevovat od druhé poloviny 16. století. Jednalo se o velice maličká stavení určená k provizornímu bydlení, která byla vklíněná do arkádových opěr severní zdi a nepřesahovala jejich šířku. Během staletí se domky stavebně rozšiřovaly směrem do uličky, takže na některých místech se průchozí prostor zúžil na méně než jeden metr. Během asanace v 19. století byly přístavky zbořeny a rozměry domků znovu nabyly svých původních rozměrů.

Ve 20. století se v domku číslo 12 scházeli spisovatelé a básníci, například František Halas, laureát Nobelovy ceny za literaturu, Jaroslav Seifert nebo Vítězslav Nezval. V domě číslo 22 zase několik měsíců pobýval a psal Franz Kafka. V domcích běžně bydleli lidé až do konce druhé světové války.

Ulička je přístupná pouze s platnou vstupenkou.