Václavské náměstí

Václavské náměstí vypadá na první pohled jako typický velkoměstský bulvár z 19. století. Ve skutečnosti je však mnohem starší: jeho velkorysý půdorys nechal vytyčit císař Karel IV. v roce 1348, kdy se dnešní Václavské náměstí stalo jednou z hlavních os nově založeného gotického Nového Města pražského. Původně bylo náměstí vymezeno dvěma branami. V dolní části jej uzavírala brána Na Můstku, kterou se vstupovalo do Starého Města. Na horním konci bylo náměstí ukončeno Koňskou bránou, vedoucí ven z města. Dolní brána zanikla a dnes je na jejím místě ulice. Horní brána byla na sklonku 19. století nahrazena monumentální novorenesanční budovou Národního muzea, jejíž ústřední pavilon – zjevně inspirovaný pavilonem de l’Horloge v Louvru – skvěle pointuje celý prospekt náměstí.

Většina budov na náměstí pochází z 19. a 20. století. Přesto můžeme – především v dolní části – nalézt několik barokních domů, které dokládají historický původ náměstí. Právě kontrast mezi vysokými moderními budovami a drobnými historickými měšťanskými domy patří k charakteristickým rysům náměstí.

Zlatou dobou Václavského náměstí bylo období od fin de siècle na přelomu 19. a 20. století do soumraku československé demokracie na sklonku 30. let. Právě tehdy se historické náměstí proměnilo v pulzující střed moderní metropole – v těch časech k němu neodmyslitelně patřily biografy, kavárny, obchody a zejména pasáže, jejichž labyrint ožíval denním i nočním velkoměstským životem.

Během 20. století se Václavské náměstí stalo dějištěm mnoha slavnostních i tragických dějinných událostí, které se většinou symbolicky odehrávaly u sochy českého patrona svatého Václava. Na Václavském náměstí byla v roce 1918 vyhlášena Československá republika. Na stejném místě se národ loučil s prvním prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem a jen o několik let později zde v ponížení přísahal věrnost Velkoněmecké říši. Zde se slavil konec války a nová svoboda, která se záhy proměnila v komunistickou diktaturu, i další povinné manifestace přísahající věrnost, avšak tentokrát Sovětskému svazu. Tady se v roce 1968 odehrály boje s ruskými okupanty, kteří rozstříleli průčelí Národního muzea, a zde, před muzeem, se v lednu 1969 tragicky upálil Jan Palach na protest proti apatii, s jakou národ okupaci nakonec přijal. Právě Václavské náměstí bylo svědkem násilím potlačených demonstrací, které na sklonku 80. let otřásaly komunistickým režimem, a právě zde se díky masovým shromážděním v listopadu 1989 tento režim definitivně zhroutil. Díky tomu všemu tak náměstí bylo a je patrně nejsymboličtějším místem Prahy i celé země.

 Kde
Nové Město
Menu