Gotické hodiny, které měří čas i postavení nebeských těles...

Staroměstský orloj vznikl v roce 1410 a řadí se tak k nejstarším přístrojům svého druhu v Evropě. Přes složité historické peripetie se do dnešních dnů zachoval jako unikátní svědectví středověkého technického umu i jedinečné umělecké dílo, které v sobě navrstvilo umělecké etapy od středověku po 20. století. Účelem orloje bylo měřit čas a k tomu zobrazovat postavení nebeských těles v rámci Ptolemaiovy sluneční soustavy, u níž je pozoruhodné, že se ve středu kompozice nenachází Slunce, nýbrž Země. Sestava ciferníků zachycuje východ i západ slunce, pohyb měsíce, přibližný kalendářní čas i postavení Slunce ve zvěrokruhu.

Pointou vyzvánění orloje je defilé apoštolů, kteří se každou hodinu objevují v okénkách nad ciferníky. Protiváhou naděje, kterou přítomnost světců vyvolává, jsou postavy po stranách orloje: boháč, který třese svým měšcem, marnivec, který se zhlíží v zrcadle, či mrazivá postava kostlivce, který během defilé apoštolů třese hodinami a připomíná tak dočasnost a marnost všeho lidského snažení. V dolní řadě postranních soch nalezneme postavy filozofa, který zkoumá tajemství světa, hvězdáře, studujícího nekonečnou oblohu, a kronikáře, který vzdoruje plynutí času tím, že vše podstatné zapisuje do své kroniky. Vedle světských postav zde nalezneme i monumentální sochu archanděla Michaela, který je opět zdrojem naděje a víry. Kamenosochařská výzdoba orloje vznikla převážně v 15. století. Překrásná kalendářní deska je dílem Josefa Mánesa z roku 1865. Postavy apoštolů musely být znovu vytvořeny po požáru radnice v květnu roku 1945.