Betlémské náměstí je srdcem nejzachovalejší části Starého Města. Nachází se mimo hlavní turistické trasy a v labyrintu ulic a uliček jej většinou najde jenom ten, kdo ví, kde ho hledat. Náměstí vzniklo kuriózním, avšak pro historické město typickým způsobem: zrušením kostela svatého Filipa a Jakuba s přilehlým hřbitovem, jehož plocha určila tvar i rozlohu dnešního náměstí.

Dominantou prostoru je Betlémská kaple, upomínající na zásadní postavu kazatele a rektora pražské univerzity mistra Jana Husa, který byl pro své reformní názory roku 1415 na církevním sněmu v Kostnici upálen. Právě zde se formovaly zástupy jeho následovníků a zde bylo také epicentrum bouřlivé reakce, kterou mučednická smrt vyvolala a která vstoupila do evropských dějin pod názvem husitské války. V nich čeští povstalci dokázali úspěšně a opakovaně vzdorovat křižáckým výpravám.

Legenda o husitech, kteří statečně bojovali za svou pravdu, byla důležitou složkou formování českého národního sebevědomí v 19. století. Své největší „slávy“ dosáhla – bohužel – v období vrcholného stalinismu, kdy byli husité označeni za přímé předchůdce komunistů a jejich vítězství bylo chápáno jako jeden z důkazů o dějinném právu komunistů na vládu nad všemi ostatními. Důkazem tohoto smutného zneužití dějin je i dnešní Betlémská kaple, která byla téměř celá postavena na počátku 50. let pod dozorem komunistické strany jako „historická rekonstrukce“ zaniklé Husovy svatyně.

Dnešní náměstí však představuje hlavně střed kulturního městského života. V sousedství kaple se nachází vynikající Fragnerova galerie, zaměřená na výstavy o soudobé evropské a světové architektuře. Západní stranu náměstí uzavírá dům U Halánků, kde jsou umístěny fascinující exotické sbírky Náprstkova muzea. Na náměstí i v okolních uličkách najdete řadu hostinců a kaváren, které se vymykají z běžného turistického průměru a představují často poslední ostrůvky normálního společenského života na Starém Městě.